Jan Budař: Klipový král

Jan Budař není jen hercem a hudebníkem – kapelníkem Eliščina Bandu, ale také dynamicky pracujícím klipovým tvůrcem, jehož klipy lákají divákovo oko krátkými lidskými příběhy. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek týkajících se české klipové scény.

Jaký máte obecně vztah ke klipům?

Baví mě to. Baví mě je natáčet a protože jsem hlavně herec tak mě baví v nich hrát a zadávat si různý úkoly. Třeba opuštěný úředník v továrně na hřebíky, nebo Jean Paul Belmondo v Paříži, který potká Audrey Tatou, nebo člen sekty Děti nebe, který se rozhodne zazpívat písničku dvěma tisícům řidičů na přechodu pro chodce ve dvě hodiny odpoledne a podobný výstřední úkoly si zadávám.

Sledujete nějaké klipové tvůrce nebo vaše pojetí videoklipů vychází čistě z herecké zkušenosti?

Moje pojetí klipů vychází hodně z rozpočtu. Klipy pro moje písně si platím většinou sám, takže nápad musí být vždy levný.

 Máte nějaké oblíbené zahraniční videoklipy?

Vyrostl jsem na videoklipech Michaela Jacksona , k němu chovám hluboký obdiv a touhu natáčet podobné videoklipy. Zatím na to bohužel nemám peníze, ale kdybych měl, tak bych to uměl pěkně roztočit.

Z technického hlediska točíte na videokameru..

Většinou ano. Přestávka se točila na film, na šestnáctku. Vít Klusák nám sehnal citlivý materiál, a taky to mělo tu výhodu, že jsme to jeli jen jednou, to znamená, že se vědělo, že se protočí sedm minut a tím to končí.

Vraťmě se ke klipu Přestávka. Ten jste natočili na popud Víta Klusáka na magistrále u Národního muzea a zastavili tak po dobu písně proud aut na největší pražské dopravní tepně. Jaké byly nakonec reakce lidí, kteří byli svědky natáčení? Psal vám třeba někdo, že jste to opravdu přehnali?

Určitě, ona je to obrovská drzost zastavit dopravu na magistrále na šest minut a my jsme si to nakonec troufli, i když jsme se hrozně báli. Já být řidičem v té zácpě, taky bych byl v té chvíli naštvaný, a my jsme moc rádi, že to nakonec dobře dopadlo a že jsou ohlasy na ten klip veskrze kladné až nadšené.

Režii a scénář klipů si děláte sám?

Většinou sám. Vladimír Morávek mi režíroval jeden klip, Uplakánek, jinak si režii většinou dělám sám. Na scénáři spolupracuji s Alešem Sukem, což je můj hlavní klipový spolupracovník a taky s Adamem Halašem, což je zároveň manažer naší kapely Eliščin Band.

 Jak u vašich klipů vypadá produkce?

Tím, že to hradím většinou ze svého rozpočtu, tak to nejsou žádné velké produkce. Pro mě je důležité vymyslet nápad, který je zároveň originální a levný, což sice dá práci, ale o to zábavnější je to zadání.

 Ptám se z toho důvodu, že poměrně velké procento tvůrců nemá o nějaké produkci ani ponětí..

Tak to všechno samozřejmě záleží opět na rozpočtu. Když jsme dělali klip pro Anetu Langerovou tak jsme si mohli dovolit najmout takový menší filmový štáb, kde byli lidé jako kostýmní návrhářka, maskér, osvětlovači.. v zásadě ale myslím, že nezáleží na štábu, ale na výsledku.

Kdo dělal produkci pro Anetu Langerovou?

To dělalo studio Kabrňáci, které máme s kamarádem kameramanem a produkčním Alešem Sukem.

Baví vás dělat klipy pro kapely úplně jiných žánrů než je třeba Eliščin band?

Určitě. Nebráním se žádnému žánru. Písnička, k níž má klip vzniknout, mě hlavně musí nějak bavit. Tak to mají všichni tvůrci klipů, protože když písnička tvůrce nebaví, je to někdy poznat na výsledku.

 Je teď nějaký nový klip na cestě?

Pořád. Já pořád přemýšlím o nových klipech. Teď hlavně přemýšlím o tom, komu bych tak mohl udělat klip tady u nás a jak se k těm interpretům mohl dostat. Třeba Anetu jsme oslovili tak, že jsme se rozhodli udělat klip pro Anetu Langerovou, tak jsme za ní zajeli na festival, dali jí DVD s klipy, trvalo sice asi čtyři měsíce, než jsme dostali šanci, ale podařilo se.

Teď mám sen udělat videoklip pro Karla Gotta k jedné jeho písni, ať už novější nebo starší.

A pak bych chtěl udělat klip pro Michaela Jacksona samozřejmě. Ale nejen pro ně, jestli si to teď čte někdo s pěknou písní a chtěl by jí opatřit ať už levný nebo drahý klip, ať se směle ozve. www.janbudar.cz

Taky pro U2 bych rád udělal klip a taky pro Lucii Bílou.  

Děkujeme za rozhovor.

Autoři: Zuzka Balounová a David Spáčil.