Záblesky z Fresh Film Festu I.

Milí čtenáři, pátý ročník Fresh Film Festu je za námi a my bychom se nyní rádi podělili o své zážitky z jeho pěti festivalových dní.

Jako první vám přinášíme autentickou reportáž z filmového maratonu, který byl věnován seriálu Návštěvníci.

Českotelevizní maraton na Fresh Film Festu

Aneb jak jsem si splnil sen

Ten den jsme již od rána zažívali pravou festivalovou atmosféru, poprvé. Přes střední Evropu, která začala o půl desáté a my na poslední chvíli doběhli do sálu, přes Kontakty, jež nás pomalu posílaly do kosmických výšin až do Centropy, která v nás zanechala velmi intenzívní pocity. A já tušil, že ještě nemám dost. Jízda pokračovala skvělým workshopem fotografické animace, tzv. pixelace, a poté ještě americkým akční filmem Tropická bouře. Ještě kousek z Deseti položek a méně a pak zlatý hřeb večera – noční maratón filmů pořádaný Českou televizí.

Nevěda do čeho jdu, směle jsem vstoupil vybaven několika energy drinky a párem svítivě bílých žvýkaček. Dozvídám se, že se bude promítat celá série Návštěvníků, super, tolik jsem o tom slyšel. V kině je příjemných 40 lidí a nálada poměrně klidná.

A je to tady, už se to rozjíždí, první znělka se žlutými písmeny a geniální hudbou Karla Svobody. Dohadujeme se, kolikrát a kde se Dáda sprchuje. Celý sál se zcela nepokrytě baví nad výtvory, které vešly do dějin českého filmu – amarouny, cé em el(centrální mozek lidstva), nesouhlasícími delfíny a dokonce i onou opěvovanou Dádou sprchující se v modrých paprscích. A první díl je u konce, nesmělý potlesk, sálem letí prohlášení „Jo, ještě čtrnáctkrát!“. Nevadí, morálka je stále silná.

Po každém třetím dílu je delší přestávka, sál se pomalu vylidňuje, noví lidé přicházejí a opět odcházejí, tvrdé jádro však stále skýtá cca. 25 lidí. Příběh se rozvíjí a pomalu rozmělňuje, už málokdy se zjeví futuristicko-šedá-hranatá architektura moderní budoucnosti roku 2484. Občas se vaří amarouny (skvělý počin pana Švankmajera), občas pan Brodský prořízne plot laserovou pilkou, občas se ozve moderní slovo, např. antichripy (léky, které vyhubily na světě všechny nemoci), přesto se jedná o klasickou českou seriálovou eskapádu, kdy se skupina dospělých žene za nějakým spratkem, nejlépe v centru jistého maloměsta, kde náhodou právě postavili kolotoče, což na diváka působí poněkud unyle. Není proto divu, že mnoho lidí zaujme pozici spících střelců a řekne si, že jeden dva díly si klidně mohou nechat ujít.

Chyba! I my, co jsme se rozhodli v rámci přežití noci jít do REC Baru pro pár lahví červeného a zpozdili jsme tak o pár minut, jsme ztratili nit příběhu a dalo nám velkou práci na ni opět navázat. Když jsme takto přišli už poněkolikáté o trochu později, stalo se toto skvělé dílko Oty Hofmana a Jindřicha Poláka pro nás jednou velkou surrealistickou surovinou, se kterou se musí vypořádat každý tak, jak uzná za vhodné.

Po vykrystalizování nejtvrdšího diváckého jádra, které vzniklo mezi pátým a dvanáctým dílem Návštěvníků, publikum opět ožilo a s přibývajícími minutami a světlem venku začalo být opět živější, vášnivější, řešilo různé filmové výjevy a podporovalo herce v jejich výkonech a radilo jim. Každý další konec byl vítán o to bouřlivěji, často za skandování jmen „Jindra“ a „Ota“.

Patnáctý díl je nekonečný. Pana Brodského, který pochoduje v roce 2484 s taškou lahváčů, vnímáme skoro v deliriu. Konec. My to zvládli. Velké propuknutí emocí. Radost. Únava neexistuje. Ještě losování o tři speciální edice právě viděných Návštěvníků.
Vypotácíme se ven, kde je pro nás nachystána bohatá snídaně. Přijde vhod. Sdělujeme si pocity. Přežíváme. Poslední společné foto u zelené plochy a čau.

Já jsem si na Fresh Film Festu splnil sen – unášet se na filmových vlnách celý den. A maratón splnil všechny mé představy do puntíku.

Autor: ondrech