Proměny československých klipů I.

Další seriál, který budete mít možnost sledovat na vlnách industu, se bude zabývat vývojem českých, potažmo československých klipů. Budeme přihlížet ke kontextu doby jejich vzniku, zabývat se tvorbou jednotlivých autorů, zkoumat tváře hudebních videí z více možných úhlů.

Abychom vám nezpůsobili šok skokem do studených vod komunistické reality, rozhodli jsme se, že první díl seriálu Proměny československých klipů věnovat vývoji klipů v ČR v době po rozdělení ČSFR a pak budeme pomalu postupovat do minulosti.

I. Historie české videoklipové tvorby vysílané v televizi (92-05)

Videoklipová tvorba v Československu a později v České republice byla vždy omezena malými finančními prostředky, které na jejich vznik věnovaly nahrávací společnosti. Ty totiž neměly důvod do tohoto způsobu propagace jejich zboží investovat tolik, aby bylo možné točit ve více prostředích, s herci a ne jen propagovanými hudebníky, nebo snad na filmový materiál. Chybělo a chybí totiž dostatečně relevantní odbytiště pro tento formát. Československá a později Česká televize sice stále hudební pořady vysílá a od roku 2002 je na kabelové televizi a přes satelit k dispozici hudební kanál Óčko, jenže desetimiliónová populace stále nepředstavuje tak silný trh, aby se vyplatilo investovat stovky tisíc do několikaminutového videa. Přesto lze hovořit o významných počinech na tomto poli a ty nejvýznamnější má na kontě Filip Renč.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zakázala jeho první úspěšný videoklip vysílat mezi šestou ranní a desátou večerní hodinou. Z dnešního hlediska je to rozhodnutí směšné. Ve studiu dekorovaném na petřínský exteriér nechal Filip Renč objevovat celou plejádu herců a zpěváků, kteří v intencích provokativní písně Lucie Bílé Láska je láska z alba Missariel parodovali milence obou sexuálních orientací. Lucie Bílá s Ilonou Czákovou byly podle textu Gabriely Osvaldové stylizované do náctiletých děvčátek a nechávali se překvapovat jednotlivými scénkami párů. Celý videoklip byl mírně zrychlený a tvořil tak dojem nadsazené grotesky, v žádném případě sexuálně explicitního krátkého filmu. Skandál byl na světě a jak Lucie Bílá, tak Filip Renč si mohli mnout ruce. V té době měl Renč na tomto poli jen málo konkurentů, v roce 1992 dostal tehdejší Grammy za nejlepší videoklip.

O rok později se objevila talentovaná výtvarnice Barbora Dlouhá, která u nás prosadila animovaný videoklip. Nápaditě ilustrovala hravý text písně Nahá skupiny Wanastovy Vjeci a tentokrát získala cenu ona. Později pracovala například na videoklipu Mňágy a Žďorp pro píseň Výhledově, nebo pro sólový projekt jejich frontmana Petra Fialy Nečum a tleskej vol.2, přesněji pro píseň Měsíc. Tyto videoklipy, na rozdíl od toho oceněného, byly již animované úplně, bez prostřihů na reálné hudebníky. Princip důsledného ilustrování textu písně ve svém charakteristickém výtvarném pojetí však neopustila a tedy ani nepřekonala.

Nejpůsobivějším videoklipem ve filmografii Filipa Renče je Zahrada rajských potěšení, opět pro Lucii Bílou. Velkorysost výpravy však není jediným vybočením z nudného a často také amatérského průměru české tvorby. Meditativnímu charakteru textu odpovídá požití motivu křtu novorozeněte, který se opakuje v úvodu a v závěru, naznačení příběhu hrdinky obviněné z čarodějnictví a odsouzené k popravě, i kdyby člověk nevěděl, že píseň i její videoklip vychází z divadelního představení. Použití nákladné kamerové techniky a na poměry videoklipu nevídané výpravy odpovídá monumentální hudbě. Desítky komparsistů ve středověkých kostýmech a kulisy gotického náměstí v dramaturgicky dobře připraveném a nápaditě sestříhaném videoklipu nepůsobí samoúčelně. Režisérovi se daří i na tak malém prostoru vtáhnout diváka do děje, ohromit ho výtvarnou stylizací a přitom nepoškodit samotnou hudební skladbu. Cena Hudební akademie za rok 1994 putuje znovu do rukou Filipa Renče.

Na tento formálně vytříbený styl navazuje v roce 1996 F.A.Brabec, když pro Lucii Bílou točí klip Ave Maria.

A v té době se objevuje další výraznější osobnost na tomto poli, a sice Zdeněk Suchý. Ten klade větší důraz na nosný nápad videoklipu, který nemusí nutně kopírovat text a náladu písně, ovšem také trvá na výtvarné vytříbenosti a perfektním řemeslném zvládnutí. A tak ve videu pro skupinu Buty na píseň Krtek nechává fungovat havířovu svítilnu jako projektor, který v dvojexpozici promítá další děj textu písně v jiném prostředí. Stává se držitelem ceny za videoklip roku 1997.

To se zrovna objevuje zbrusu nový režisér, který je v současné době na největším výsluní tvůrce videoklipů: Jakub Kohák. Většinou točí na více digitálních kamer najednou, má zálibu v komparsistech a hercích se zvláštní vizáží a v absurdních překvapeních, jako je obsazení Jana Rejžka do role rozhodčího v podivné taneční soutěži ve videoklipu pro skupinu Tatabojs k písni Attention aux hommes.

Autor: Vladimír Škultéty